V České republice dosud nedošlo k vytvoření ucelených formálních a institucionálních opor sociální práce. Chybí tedy takové nástroje, jako je například profesní zákon, profesní komora s povinným členstvím, závazný Etický kodex, závazné Standardy kvality výkonu sociální práce či jiné regulativy, které by pomáhaly verbalizovat a sjednotit pojetí sociální práce, vymezit typy oborově relevantních problémů a tím také cílů sociální práce, garantovat adekvátní podmínky výkonu sociální práce v širokém smyslu atd. Cílem příspěvku je na nejprve ukázat základě vybraných kvantitativních dat získaných od sociálních pracovníků v rámci šetření zaměřeného na kvalitu výkonu sociální práce v České republice napříč všemi resorty a segmenty, kde k výkonu sociální práce, jak se tyto deficity projevují např. v oblasti členství sociálních pracovníků v profesních organizacích a vůbec v samotném chápání profesní organizace, v hodnocení stávající legislativní úpravy sociální práce, autonomie sociálních pracovníků a neposlední řadě v rozředění činnosti sociálních pracovníků aktivitami a úkoly mimo obor sociální práce. Následně budou tato zjištění diskutována v kontextu poznatků získaných prostřednictvím kvalitativních rozhovorů se sociálními pracovníky, kteří jsou zároveň zástupci širokého spektra střešních organizací, sdružení sociálních pracovníků či tvůrců politik nebo koncepcí v oblasti sociální práce. Tyto poznatky detailněji dokládají negativní důsledky absence opor výkonu sociální práce, jako je zejména zranitelnost sociální práce vůči politickým vlivům, ohrožování hodnot sociální práce mimooborovými zájmy a prioritami, podřízení sociální práce cílům a praxi jiných oborů či resortů či tlak na limitované pojetí sociální práce.